Další honbu za pokladem jsme odstartovali cestou do Mostu, kde jsme měli měřit síly s poměrně kvalitními týmy. Po příjezdu jsme se uvelebili v kabině a v klídečku si rozdávali dresy, když tu najednou, z ničeho nic, se k nám dostala zpráva, že se mění řád turnaje a tím i hrací systém. Tyto změny způsobily, že naši kluci měli nastoupit k utkání o 20 minut dříve a proti jinému soupeři. Stalo se tak, že kluci vběhli na hrací plochu bez jakékoli přípravy a rozcvičení, což samozřejmě neslo své následky. Ale nakonec si myslím, že jsme se aklimatizovali dobře.
K prvnímu našemu utkání jsme se představili soupeři Bohemians 1905. Bohemka již od začátku tahala za ten delší konec lana, naši kluci byli po nečekaném nástupu do hry trošku vyplašení a to bylo poznat hned v úvodu, kdy jsme snad v první minutě inkasovali po chybě ve středu pole. Netrvalo dlouho a inkasovali jsme podruhé, kdy si nešťastně Jéňa Mošnička srazil míč do vlastní sítě. Od této doby se naše herní kvalita zvyšovala a důkazem toho byl vstřelený gól. Po jednom z útoků zahrával Mára Hudec rohový kop a míč zaplachtil až za golmanova záda po teči jednoho z obránců. Od této doby si myslím, že naši kluci byli lepším týmem na hřišti, ale bohužel gólově se už nikdo neprosadil a zápas tak skončil naší prohrou 1:2.
Blšany, tak znělo jméno soupeře, který stál před námi v dalším utkání. Tentokrát už po řádné přípravě, poradě i rozcvičení vlétli kluci na hrací plochu odhodláni zvítězit. Již od prvních minut jakoby bylo vidět, že kluci chtějí vyhrát víc neš soupeř. Kluci si vytvářeli řadu šancí, ale skóre otevřel až Mára Hudec, kdy v páté minutě krásným halfvolejem umístil míč k tyči. Dalších pět minut trvalo, než si rozhodčí musel zapisovat další gól do blšanské sítě, to když Číča využil zaváhání golmana a pohotově zakončil. Utkání se jdnoznačně odehrávalo v naší režii, což potvrdil minutu před koncem Šubič, který svým důrazem zvýšil na 3:0 a uzavřel tak dění v utkání.
K dalšímu střetnutí se na nás těšil soupeř domácího Mostu, který, jak víme, nám má co oplácet. Mostečtí proplouvali turnajem po vysokých výhrách hladce, a tak jsme společně s Meldou (st.) naoridinovali klukům taktiku, která by mohla na soupeře platit. Musím říct, že jsme byli mosteckým vyrovnaným soupeřem po celé utkání, místy možná i více než vyrovnaným, avšak zápas rozhodla smolná situace, kdy po výkopu Lukyho se míč odrazil od na boční stěně zavěšené desky basketbalového koše, zpět k naší brance do míst stojícího Tistiho, který možná v rozpaku odkopl míč naneštěstí přímo před naší branku kde stál mostecký útočník a ten se nemýlil. Víc gólu už v zápase nepadlo a prohráli jsme 1:0.
V příštím zápase na nás čekala Bílina. V tu dobu jsme už tušili, že můžeme pomýšlet nejvýše na bronz a právě Bílina byla hlavním naším konkurentem, takže jsme soustředili přípravu hlavně na vrytí do hlav našich svěřenců, že musíme vyhrát. Věděli jsme, že to nebude jednoduchý úkol, protože bílinští měli koncentrované hráče v obraně i kvalitní útok. Podle tohoto výčtu se také zápas odehrával, to znamená vyrovnaně. Vedení v zápase jsme se ujali my v sedmé minutě, když po faulu na Číču zahrával přímý kop Beroš a ten svou ránu nasměroval přímo na svatyni. K radosti nás všech míč zaletěl za golmanova záda. Bohužel vedení jsme neudrželi. Pár minut před koncem Beroš vyčkával tak dlouho, až mu útočník sebral míč a v úprku pohotově zakončil do naší sítě. Utkání skončilo 1:1 a muselo se bojovat, ale hlavně i věřit dál.
Karlovy Vary, zpočátku zdály by se jako snadný oříšek, ale postupem turnaje jako by se probudil spící obr. Jejich hra nabírala na obrátkách i na kvalitě. To jsme poznali rychle, když jsme po kiksech prohrávali už o dvě branky a všechna snaha s vidinou blýskajících se odměn se zdála být ta tam. Jiskřička naděje svitla, když po rohovém kopu Máry si ukázkově naběhl Melda a propálil vše co mu stálo v cestě, tedy kromě sítě. A zanedlouho bylo už veseleji. Po gólu kluci zabrali, což vyvrcholilo kombinací Šubiče s Číčou a druhý jmenovaný tuto akci nekompromisně k tyči zakončil. Jak se ukázalo, tyto góly byly v konečném součtu velmi důležité. 2:2.
Neštěmice byly, co se týče výsledků, nejslabším mužstvem turnaje, avšak dbali jsme při přípravě na to, aby poslední zápas kluci nepodcenili, protože v posledních zápasech se může stát cokoli. A jako by kluci chtěli, abych dostal ve svých letech infarkt. Jediný gól neštěmických v turnaji byl do naší sítě, prohrávali jsme 1:0. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal ani ten blázen z Texasu. Naštěstí po chvíli Mošna zavelel k obratu, když si lehce za půlkou vzal míč na kopačku a jakoby mu před zápasem spadlo lízátko na tkaničky. Míč si na nich přinesl až k bráně a krásně zakončil. – 1:1. Potom se stala nepříjemná věc Šubičovi, když se mu ,,koule” zastavila po odkopu o nos. Marťas ale ukázal srdce pitbula. Za chvíli se oklepal, utřel slzy, přihlásil se ke mně a říká: ,,trenére, už můžu!” Tak jsem ho tam poslal a jak říkám, jako pitbul se zakousl do hry a po minutě skóroval! Ale ještě jsem si říkal,že není konec, mysli na to. Klid do žil mi vplavila až branka Číči, který jako by si osvítil tréninkové akce typu ,,postrč a vystřel”. Utkání skončilo 3:1 v náš prospěch a už jsme mohli jen vyčkávat v neúspěch našich konkurentů.
A protože Bílina uhrála pouze bezgólovou remízu v zápase proti Bohemians 1905, čekali jsme už jen na výsledek utkání mezi Mostem a K. Vary. Vážení, tyhle nervy bych Vám taky přál. Tento zápas se v začátcích hrál vyrovnaně a co víc, K. Vary se ujali vedení. Naštěstí mostečtí dokázali stav srovnat a v posledních vteřinách i skóre navýšit ve svůj prospěch. Protože mostečtí nepřipustili konání fotbalového zázraku nakonec rozhodlo o tom, že náš poklad bude mít bronzový lesk.
Individuálně
Luky: Celkem se mu dařily výkopy, nedělal žádné závažnější chyby. Působí staticky na brankové čáře, chtělo by to nebát se vybíhat. Za žádný z gólů nemohl – 8
Beroš: Jeho gól proti Bílině byl opravdu pěkný. To je jedna věc, za kterou můžu Beroše pochválit. Ovšem mnoha chyb, po kterých jsme inkasovali anebo mohli inkasovat. – 7
Tisti: Těžko se zapojoval do hry, je z něj cítit strach ze hry, nevim proč. Občas má světlé momenty, avšak střídají se s těmi stinnými. – 7
Jarda: Celkem si odehrál ten svůj standart. Nezdálo se mi ale, že by odkryl všechny své karty. Musím vytknout částé pády v soubojích. – 8
Mára: Mára, ten si taky odehrál svůj standart. Klasický odbojovaný výkon, dva góly a nutno podotknout, že ten do sítě Blšan byl výstavní, který by si zasloužil nominaci do soutěže Gólparáda roku. – 8
Melda: Navázal na zlepšené výkony z minulosti. Několikrát se dostal ke slušnému zakončení a jeden důležitý gól vsítil. Ale i v jeho případě se domnívám, že v rukávě skrývá eso jako trumf na později. – 7,72
Šubič: Šubič, to je klasika. Takový kabinový sluníčko, ale na hřišti pitbul. Dal dva góly a obrany zaměstnával slušně. Vyzdvihnout musím vůli po KO, kdy se zase hrdě hlásil do hry. – 8
Číča: Jakoby chtěl už konečně ukázat, že není ořezávátko. Předvedl i zákrok, že ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy. Byl i často faulován, dal 3 góly, nejvíc z našich. – 8,5
Mošna: Schválně jsem si ho nechal na závěr. Z pozice levého obránce, byl postrachem pro útočníky, kterým nedal vydechnout, ale i pro obránce soupeře. Jakoby na pérkách pobíhal po tělocvičně a hrál způsobem, že odebral míč a při svých výletech zbytek soupeře hrnul před sebou jako rolba. Výkon na tomto turnaji ukazoval,že vůdcem našeho týmu byl právě on. – 8,55